O obci

Současnost obce

Čachotín je středně velkou obcí zemědělského charakteru, tak jak tomu bylo v minulosti. Je tu 84 domů, z nichž 25 neslouží k bydlení, ale pouze k rekreačnímu využití. Obec si zachovala původní vesnickou zástavbu návsi. Tradiční je v obci „Vavřinecká pouť“, konaná druhou srpnovou neděli. Při ní nechybí pouťová zábava na venkovním tanečním parketu. Ve vsi nechybí ani budova hasičské zbrojnice, nově zrekonstruovaná budova, ve které sídlí od roku 2007 knihovna, hasičský spolek a dětský klub Všeználků. V roce 2008 byl ke stávající budově připojen společenský sál. V témže roce začala občanům znovu sloužit prodejna smíšeného zboží na návsi obce.

Čachotín je situován do zvlněné odlesněné krajiny, jejíž některé vrcholky dosahují výšky nad 590 m n. m. Největší z nich leží na západě od obce – Remonštangle (595 m n. m.) s rozhledem do krajiny – na jednu stranu je vidět Lipnice nad Sázavou, na druhou kostel v Havlíčkově Borové. Větší zalesněné plochy se rozprostírají asi 800 metrů od obce směrem na východ a západ. Na východě je zalesněný hřbet nad údolím Břevnického potoka s nejvyšší kótou 583 m n. m. severovýchodně od obce Čachotín. Na západě se od severu k jihovýchodu táhne zalesněný hřbet V Boučí s hájenkou „V Boučí“ a především s památným stromem „bukem v Boučí“ s obvodem úctyhodných 7,1 m a výškou 27 m, výškou i šířkou koruny 25 m a odhadnutým stářím 350 let. Památným stromem byl vyhlášen 12. 12. 1988. Strom vyniká svými rozměry a stavbou koruny, která je tvořena dvěma kosterními větvemi. Menší lesní celky a remízy jsou situovány poblíž okrajů větších lesních celků. Lesy jsou zpravidla hospodářské s dominantním zastoupením smrku.

Kulturní a přírodní památky v obci

  • Kostel sv. Vavřince
  • Památník obětem světové války 1914-1918
  • Pomník před bývalým rodným domem legionáře Josefa Sobotky
  • Památný strom – Buk v Boučí

Historie obce

Čachotín je vsí starou, je již doložen v roce 1352, kdy zde byla plebánie Czachotin. Dokazuje to záznam v soupisu pražské arcidiecéze, který zpracoval pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Roku 1392 je obec uvedena pod německým jménem „Schachelsdorf“, o několik let později (roku 1407) je doložen pohan Záhorka de Czachotina, 1521 Jan na Horní Krupé a Šechotíně. V polovině 16. století ves příslušela ke zboží hradu Ronovce, později k tvrzi v Krupé. V zemských deskách je vedena jako „ves Cžachotinie“. Roku 1572 při dělení rodového majetku dostal Čachotín jako svůj díl Václav Haugvic z Biskupic. Ves však brzy prodal, roku 1575, Ludmile Haugvicové z Lichtenburka a na Krupé. Dalšími majiteli se na dlouhá desetiletí, i když s přestávkami, stali Bechyňové z Lažan. Od roku 1588 patřil Čachotín k Rozsochatci, a to až do roku 1848. Od roku 1843 se používá název, který je běžný dodnes. Jméno vesnice vzniklo příponou -ín z osobního jména Čachota a znamenalo Čachotův dvůr.

Roku 1620 byla v obci zrušena fara a Čachotín byl na dlouhou dobu přifařen k chotěbořské farnosti. Teprve koncem 18. století (1788) zde byla zřízena lokalie, v 19. století (1845) opět fara.

Farní ves Čachotín bývala zemědělskou vsí, s rozlohou 630 hektarů. Koncem 19. století se většina ze 475 obyvatel (v 63 domech) zabývala rolnictvím. Kromě fary s kostelem sv. Vavřince zde bývala dvoutřídní obecná škola, původně byla založena jako jednotřídní v roce 1788, na dvě třídy se rozšířila v roce 1877 a měla vlastní budovu. Ke kostelu sv. Vavřince byly přifařeny kromě Čachotína se samotou Boučí i další obce – Jilem s hutí sv. Josefa, Rankov, Rozsochatec se dvorem a Škvořetín. Celkem čítala farnost 1679 katolíků. Patronem kostela sv. Vavřince byl tehdy dr. Otto Metall, majitel velkostatku v Rozsochatci. Nejbližší pošta s telegrafním úřadem byla v Chotěboři, stejně tak okresní úřad a soud, spojení se světem zajišťoval vlak, nedaleká železniční zastávka byla v Rozsochatci, vzdáleném 3,8 km.

Za první republiky klesl počet obyvatel Čachotína na 398 (vedeno 67 domů), s převážně katolickým vyznáním, 17 se jich hlásilo k židovské víře. V obci byla Kampelička a elektrické družstvo. Do dnešní doby počet obyvatel v obci trvale klesal.

Uprostřed obce v parčíku je pomník věnovaný „obětem světové války 1914-1918“. Je zde jmenovitě uvedeno deset čachotínských spoluobčanů, kteří se nevrátili z této války. Ještě jeden pomník v obci se týká I. světové války. Je níž, pod návsí, a připomíná slavného rodáka Josefa Sobotku. Legionáře, který byl popraven Rakušáky koncem první světové války v Itálii. Po válce byly jeho ostatky slavnostně převezeny do Prahy a pietně uloženy. Pohřbu se tehdy zúčastnil prezident Masaryk, členové vlády i zástupci spojeneckých armád. Pamětní deska na jeho rodném domě byla Sobotkovi odhalena v roce 1922, za války však byla odstraněna, obnovena v roce 1972 zásluhou J. Tichého.

Další významný rodák byl poslanec zemského sněmu za Rakousko-Uhersko, a později senátor, rolník v Čachotíně a dlouholetý starosta obce Josef Adam. Je pohřben na novém hřbitově na kopečku za vsí. U silnice za novým hřbitovem je starý litinový křížek s kamenným podstavcem a se stromem, viditelný daleko do kraje jako ukazatel cest. Na druhou stranu, směrem na Rozsochatec, asi 2 km za obcí, je u silnice další, opravený křížek, pod korunami dvou stromů.

Statistické údaje

Geografické údaje

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0631 568490
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Havlíčkùv Brod (CZ0631)
obec s rozšířenou působností: Chotěboř
pověřená obec:
katastrální výměra: 6,3 km?
počet obyvatel: 182 (3. 7. 2006)
zeměpisná šířka: 49° 41’ 34’’
zeměpisná délka: 15° 36’ 35’’
nadmořská výška: 572 m

Vývoj počtu obyvatel

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 2010
Počet obyvatel 405 485 416 387 424 398 352 262 241 198 177 175 179 182 177

Zajímavosti o Čachotíně

Geografické zajímavosti

Rozloha katastru obce = 630 ha

  • Nejnižší nadmořská výška v katastru obce = 507 m n.m. (pravostranný přítok Břevnického potoka)
  • Nejvýše položené místo v katastru obce = 595 m n.m. (soubor hřbetů v západní části katastru)
  • Průměrná výška katastru obce = 551 m n.m.
  • Katastr obce tvoří pramennou oblast několika vodotečí, které náleží k základnímu povodí Sázavy.

Klimatické zajímavosti

  • Počet letních dnů = 20-30
  • Počet dnů s prům. teplotou nad 10° C = 120-140
  • Počet mrazových dnů = 110-160
  • Počet ledových dnů = 40-50
  • Průměrná teplota v lednu = -3° C až -4° C
  • Průměrná teplota v dubnu = 6° C až 7° C
  • Průměrná teplota v červenci = 16° C až 17° C
  • Průměrná teplota v říjnu = 6° C až 7° C
  • Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více = 110-120
  • Srážkový úhrn ve vegetačním období = 350-450 mm
  • Srážkový úhrn v zimním období = 250-300 mm
  • Počet dnů se sněhovou pokrývkou = 60-100
  • Počet zamračených dnů = 120-150
  • Počet jasných dnů = 40-50

Příspěvek k dějinám Čachotína (Vladimír Rychlý)

Čachotín, vzdálený 5 kilometrů jihozápadním směrem od Chotěboře, byl založen patrně jako pastevní dvůr při kolonizaci hvozdě kolem horního toku řeky Doubravky. Jméno vsi vzniklo ze staročeského jména Čachota uváděného již k roku 1088 (Cachota vinitor eccles Wisegr in v. Vubosine) a znamenalo vlastně Čachotův dvůr. Pro založení Čachotína jako pastevní vesnice mluví nepřímo některé listinné zprávy, ale i zasvěcení kostela sv. Vavřinci, jehož ostatky byly přivezeny do Čech v roce 1174. Je možné, že původní zdejší kostel byl postaven brzy po tomto datu. První historické zmínky o Čachotínu v písemných pramenech jsou však teprve z roku 1352 právě v souvislosti s kostelem, který býval v té době farním. V roce 1381 byl dvůr a ves Čachotín darován kapli na hradě Ronov nad Sázavou. Roku 1407 je pak v listinách připomínán Jan Záhorka z Čachotína. Čachotínský kostel náležel kolem roku 1460 k farnosti chotěbořské (dnešní barokní kostel vystavěný na jeho místě pochází z konce 17. století).

Od roku 1544 patřil Čachotín ke hradu Ronovci. První podrobnou zprávu o vsi máme až v tzv. Dílčích cedulích bratří Haugviců z Biskupic na Dolní Krupé (nové sídlo panství po opuštění Ronovce) z roku 1572. Tehdy byla rozdělena rodová držba na čtyři díly. Čachotín dostává Václav Haugvic spolu se Škvořetínem, kdysi desátkovou vsí místa Chotěboře a pustým Benedínem (zanikl i s tvrzí ve válkách Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem). Roku 1594 byl Čachotín připojen k Rozsochatci.

Ve vsi bylo v té době osmnáct osedlých a u nich je připsán mlynář Picold ze Škvořetína. Ves bez tvrze a dvora byla jednou z největších osad v ronovském dominiu. Odváděla na úrocích 13 kop, 16 grošů a 37 slepic. Tehdy uváděná příjmení se zde dnes již nevyskytují, mimo Plíhala, jehož poslední mužský potomek dožil v předminulém roce v Rozsochatci. Na výměru půdy u jednotlivých gruntů lze usuzovat z placených úroků v porovnání s výměrou v berní rule. Za lán, tj. 60 strýchů, platil osedlý 16 grošů na sv. Jiří a 16 grošů na sv. Havla. Platy byly rozdílné, podle velikosti gruntu, výročně od 24 grošů a u Martina Kahana až 72 groše u Urbana Pupka. Roboty ženní byly od 3 dnů do 8 dnů. Orati musel každý 1 a 1/2 dne, plít len nebo konopí 1/2 dne, odvést 1 1/2 až 3 slepice a všichni s tenaty a soškami nahánět pánům zvěř. Výjimku činil rychtář, který měl tehdy rychtu výsadní, neplatil z ní, ale byl povinnen držet jednoho koně k vojenským tažením a pro potřeby panské. Dohlížel na robotníky, šenkoval panské pivo, vybíral úroky a řídil polní práce.

Válka třicetiletá vyhladila ves dokonale. Při sčítání a pořizování berní ruly v roce 1654 byli ve vsi jenom dva sedláci – Jan Třeba a Jiří Šafář. V roce 1652 se osadili Jiří Staněk a Jiří Baštín, v roce soupisu Tomáš Němec. Na živnosti zkažené se uvádí tři rolníci a deset gruntů je bez držitelů. O mnoho lepší to nebylo ani v roce 1672 při revizi předešlého katastru. Teprve v roce 1713 je ves téměř celá osazena a jsou zde zřízeny čtyři nové čtvrtlány, které zaujaly místo na dolním konci návse. Z polí tří dosud neosazených gruntů zřídila vrchnost dvůr o výměře 330 strychů. V následující revizi z roku 1718 se stav půdy změnil jenom málo. Tehdejší držitel Čachotína Václav Jan Bechinie z Lažan, hejtman kraje čáslavského dbá, aby všech 19 osedlých mělo stejnou výměru půdy a tím i stejné platy a stejné povinnosti robotní. Přiděluje proto dosud volnou půdu ke gruntům s menší výměrou. Počet chovaného dobytka se za šedesát let podstatně zvýšil. Ve vsi je 6 koní, 82 volů, 84 krav, 73 kusů jalového dobytka, 22 sviní a 178 ovcí. Rybníků výtažných mimo vrchnostenských je 8. Z luk se sklízí 136 vozů sena a 11 fůr otavy. Poměry kolem roku 1752 nutily vládu dohlížet na vrchnosti, aby všechny půda byla obdělávána. Byl proveden další soupis půdy poddanské tzv. Revisitations Landes catastrum. Polní konsignace zaznamenala držitele gruntů z roku 1713 a 1752 i jejich držbu. Za sto let po třicetileté válce zde byly ještě dva grunty neobsazeny. Na gruntě číslo 14 hospodařila vrchnost a grunt číslo 11 byl rozdělen mezi ostatní rolníky. Při tomto soupisu na kanceláři v Rozsochatci Šimon Netřeba rychtář a Václav Novotný konšel ruky podáním potvrdili, že všechna pole i lučiny jsou užívány. Číslování domů provedeno v roce 1770 a většinou platí dosud.

Velký hladomor kolem roku 1772 donutil vládu, aby se snažila ulehčit život tehdejšímu robotníkovi. Dosavadní týdenní robota 6 dní v létě a 4 dny v zimě byla změněna na 3 dny týdně po celý rok s párem volů tzv. roboty potažní a jako den v týdnu v letním období roboty ruční. Za robotu ruční dostával robotník 1 a 1/2 libry chleba. Délka denní roboty byla sice stanovena, ale dělalo se většinou „od nevidím do nevidím“.

Podle nařízení robotního patentu roku 1773 byl 27. dubna 1777 ve vsi sepsán „Robotní seznam“ podepsaný zástupcem kraje, vrchnosti a zástupcem obce. Byla zavedena již zmenšená robota a kontribuci 27 zlatých platili všichni gruntovníci téměř stejnou.

Další katastr – josefínský, pořizovaný samotnými sedláky za občanské kontroly zeměměřičů, nám udává výměru půdy již v nově zavedených rakouských mírách: jitro = 1600 sáhů = 55,55 arů, starý strých měřil 28,77 arů. Celková výměra obce tehdy změněná je 666 jiter a polí orných a ladem ležících, 146 jiter luk a zahrad a 77 porostlin a pastvišťat.

V roce 1787 je ve vsi 33 chalup – z nich 19 gruntů celolánových, 1 hostinec, rychta s čtvrtlánem, 1 chalupa na záduší s osminou lánu, 1 kovárna s půllánem a 7 chalup podsedkových bez polí, za vlády císaře Josefa byla postavena společná kontribuční sýpka. Josefínské reformy podstatně ulehčily tehdejšímu vesnickému lidu a byly tudíž přijímány s nadšením.

První polovina devatenáctého století je v Čechách ve znamení zákupu pozemkového majetku. Ceny jednotlivých chalup a gruntů nám ukazují stav a kupní sílu tehdejší měny. Tehdy to zavinily války napoleonské. Kovové peníze, které byly v oběhu, se začaly schovávat do truhel. Vláda tomu čelila nadměrným vydáváním papírových peněz. Těch bylo nakonec tolik, že klesly na 1/5 své nominální hodnoty, až došlo v roce 1811 ke státnímu krachu. Tyto poměry v Čachotíně zobrazují tehdejší zákupy a prodeje gruntů. Tak například grunt číslo 13 změnil majitele v roce 1810 třikrát. Byl zakoupen za 2000 zlatých a ještě v témže roce byl dvakrát prodán, naposled za 6900 zlatých. V roce 1827 při ustálených finančních poměrech byl prodán za 860 zlatých, když předtím ještě po dvakrát změnil držitele.

Velkým mezníkem v životě selského lidu byl rok 1848. Probouzí se politický život. V Praze ve Svatováclavských lázních zasedá národní výbor. Jemu se hrnou stížnosti z celých Čech, kterých bylo zaznamenáno 635. Také Čachotín posílá „stížnost“, kterou sepsal František Langr, správce v Rozsochatci. Stížnost to ovšem nebyla, ale chytrá žádost, jak se mají sedláci a vrchnost nyní chovat, aby byla zachován dosavadní pořádek. Stížnost podepsali Jan Málek a Matěj Růžička z Čachotína.

Výkup z roboty byl proveden 19. 7. 1850 ve vrchnostenské kanceláři na Rozsochatci. Protože velikost všech gruntů v Čachotíně byla přibližně stejná, byly také u všech stejné podmínky k vyvazení. Příklad: náhrada, kdy držitel odváděl 39 kr. stříbra úroků, potažní roboty měl 150 dní – oceněno za 23 zl. a 24 kr., a roboty ruční 13 dnů – oceněno 1 zl. a 3/4 kr. Odváděl-li 4 husy v ceně 4 zl. 48 kr. a 4 kuřata v ceně 24 kr., vyplývá roční dávka za vyvazení z gruntu částkou 8 zl. 57 kr. (placeno po dobu 20 let).

Ve druhé polovině devatenáctého století ovlivnilo život v obci několik důležitých politických a hospodářských změn souvisejících s rozvojem kapitalismu. Byl to především v roce 1866 vpád Prusů, který na krátký čas poznamenal život v obci. Byla to však i stavba železnice Německý Brod-Pardubice v roce 1870, která přivedla do těsné blízkosti obce lidi zvyklé propít svoje výdělky v kořalce. Ti pak zkazili místní obyvatelstvo tak, že ve vesnici, která měla 64 čísel popisných se šenkovala kořalka na čtyřech místech. V minulém století byla v Čachotíně velká porodnost, ve většině rodin měli 10 až 15 dětí, přičemž doma bylo málo pracovních příležitostí. Zpočátku byla řešením Vídeň a její továrny. Později Amerika, kde hledala většina mladých lidí i celých rodin, který přišly o statek či chalupu cestu, jak uniknout z bídy, která byla všude. V roce 1891 odstěhovalo se ze vsi do Ameriky 16 osob a emigrace pokračovala až do první světové války. Jedním ze známých Čechoameričanů byl Antonín Juliš, který posílal do staré vlasti, mj. také do muzea v Chotěboři, různé suvenýry ještě po roce 1945.

V první světové válce trpěla obec rekvizicemi a byla zasažena i ztrátou deseti mladých životů. Mezi mrtvými byl i Josef Sobotka, italský legionář, kterého dekoroval za statečnost sám italský král. Při průzkumné hlídce byl pak zajat Rakušany a oběšen u italské obce Czetta na rozhraní tehdejších front. Před popravou odepřel vypít koflík černé kávy, kterou mu rakouský oficír podával s odpovědí, že od utlačovatelů nic nepřijme. V roce 1919 byly jeho pozůstatky spolu s jinými převezeny do vlasti a za účasti vlády i prezidenta republiky pohřbeny v Olšanech.

Mezi dvěma světovými válkami pokračoval v obci čilý hospodářský i politický život, který mohutněl zejména v obdobích voleb a projevoval se rozbroji mezi příslušníky jednotlivých stran.

Většina čachotínských současníků zná osobně, nebo z vyprávění průběh druhé světové války. Těsně před jejím koncem měli někteří z nich příležitost se setkat se sovětskými partyzány, kteří po diverzní akci u Habrů navštívili nakrátko také Čachotín. Ke konci válečných bojů projela přes ves část poražené německé armády. Dík tomu, že nebyl kladen odpor, nikdo zde nezahynul.

Nejvýznamnější událostí období cesty k socialismu byl v roce 1958 vznik JZD, který byl počátkem velkých změn v životě a myšlení všech obyvatel Čachotína.

Přidávání komentářů není povoleno.