Historie
Počátky požární ochrany v Čachotíně
(sepsáno u příležitosti oslav výroří 90 let od založení hasičského sboru)
V současné době si naše generace nedokáže ani představit, kolik smutku, strádání a bezradnosti museli vytrpět naši předkové, když jim přírodní živly mnohdy vzaly to poslední – střechu nad hlavou.
Naše Českomoravská vysočina má drsné přírodní a klimatické podmínky, ve kterých vyrůstali a dosud vyrůstají obětaví lidé, kteří neváhají věnovat svůj volný čas a pohodlí k záchraně majetku a životů svých spoluobčanù.
Abychom mohli správně pochopit význam vzniku požární ochrany, bude vhodné nahlédnout zpět do dějin naší vlasti a ukázat si, jak se naši předkové chránili před požárem, jak ho zdolávali a jaká činili opatřední, aby zabránili jeho vzniku.
Oheň měl v celém vývoji člověka a v jeho hospodářském a společenském životě nesmírný význam. Pračlovìk považoval oheň za nadpřirozený jev. Jak ho poznal poprvé nelze přesnì zjistit. Staří Řekové věřili, že oheň je nadpřirozeného původu. Prométheus jej prý uchvátil Diovi z jeho rukou na Olympu a donesl lidstvu. Nejpravděpodobnější doměnkou je, že se člověk seznámil poprvé s ohněm při úderu blesu do suchého stromu, jejž zapálil. Člověk pak oheň opatroval, protože mu přinášel teplo, chránil ho před dravou zvěří, dal mu možnost připravovat si pokrmy, pomáhal mu vymýtit lesy, tavit rudu a vyrábìt kovové nástroje. Nebezpečí ohně se projevilo v tom okamžiku, kdy nad ním člověk ztratil vládu a změnil se v požár ničící výsledky lidské práce. Naplnila se tak lidová moudrost:“Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán.“
Na přelomu 9. a 10. století byly ještě české země řídce osídleny a hojnì zalesněny. Hlavním zdrojem obyvatelstva bylo zemědělství ve vsích a kolem feudálních sídel se rozvíjely základní druhy řemeslné výroby. Nejvýznamnějším rysem první poloviny 13. a 14. bylo zakládání a rozšiřování větších obytných celků, kdy se na malých plochách koncentrovalo množství lidí, velký počet obytných a hospodářských budov převážnř dřevěných, krytých došky, nebo šindelem.
Na půdách, v průjezdech a na dvorech bylo velké množství sena, slámy, dříví a jiných snadno hořlavých látek nahromaděných často na malém prostoru. K osvětlování se používalo nedokonalých svítidel, ohniště byla otevřená, to vše vedlo k častým požárům. Většina domů neměla ani komíny a tak nebezpečí hrozilo hlavně od vyletujících jisker. Nedostatek vody, malé znalosti lidí, kteří se snažili požár uhasit, nedostatek hasebního materiálu a nářadí, to vše bylo častou příčinou, že oheň zničil celá města i vesnice, která se nemohla z takového neštěstí po dlouhou dobu vzpamatovat.
Aby se zabránilo vzniku požárů a do jejich hašení se vnesl řád, vznikaly první stručné směrnice již ve 14. století v Praze. Podle směrnic měl každý občan chránit svůj oheň. Služebnictvo, které by zapálilo dům svého pána, mělo být v tom ohni hned upáleno. Občané nesměli běžet k ohni se zbraní, každé řemeslo mělo mít své háky a s jejich pomocí bořit hořící domy, povozníci měli vozit vodu, kdo tak neučinil, tomu se měl odebrat vůz i kůň a sám měl být vyhnán z města. Největší pozornost se věnovala komínům, které byly většinou upleteny z vrbového proutí v podobě podlouhlého koše a vymazaného hlínou. Zděné komíny se objevily nejprve ve městech ale ani tam nepřevažovaly. Již tehdy byly prováděny kontroly komínů a nařizováno jejich opatrování. Hašení požárů řídili představení města a obcí. Přísné tresty byly zejména pro žháře a to trest smrti upálením.
Na počátku 18. století se vyskytují požární řády již ve větší míře a starší jsou doplňovány o nové zásady.
Vláda Marie Terezie byla ve znamení pronikavých změn ve veřejné správě, které vyvrcholily roku 1749 zřízením centrálních řádů pro politickou, berní a soudní správu ve Vídni.
Reformní činnost Marie Terezie se nezastavila ani ped požární ochranou, aby tak co nejlépe chránila majetek vládnoucí třídy – feudálù. V roce 1751 vydala císařovna patent s podrobným řádem k hašení pro města, městečka a dědiny. Další pak v roce 1755, kde mimo jiné bylo uvedeno, jak vyhlašovat poplach při požáru, kdo je povinen při hašení pomáhat, jak řídit záchranné práce, ale také pokuty a tresty za neuposlechnutí tìchto nařízení.
Koncem 70. let 18. století bylo již jasné, že další pokrok rozvoje zemědělství a průmyslu není možný bez uvolnění pout nevolnictví. To bylo proto roku 1781 zrušeno. V tomto období vydal Josef II. požární řád a to v roce 1781 pro Čechy a v roce 1787 pro Moravu a Slezsko. V těchto řádech jsou již mnohem podrobnější povinnosti obyvatelstva při požárech, zejména povinnosti řemeslníkù. V důsledku toho bylo potom provedeno rozdělení povinností při hašení požárů na jednotlivé řemeslnické cechy. Dne 25. května 1876 je vydán řád policie požárové pro království České, ve kterém se mimo jiné ukládá obcím zakládání hasičských sborù. Ve druhé polovině 19. století začaly vznikat požární sbory v Zákupech a Liberci, byly to však sbory německé. První český sbor vznikl ve Velvarech v roce 1864. U jeho kolébky stál velvarský obchodník Karel Krohn, který měl cenné zkušenosti ze svých cest v zahraničí, kde viděl pracovat ochranné hasičské sbory a to zejména v Hamburku. Pak ě tohoto příkladu následovala řada měst a městeček a obcí a vesnic, zejména tam, kde měli v paměti velké zhoubné požáry. V roce 1870 bylo v českém království 20 sborù a několik sokolských jednot, kde se prováděla hasičská cvičení. Jednotlivé sobry se začaly brzo spojovat v župní a okresní hasičské jednoty, nebo ve spojené hasičské sbory. Roku 1874 bylo již v Čechách 107 sborů.
Obyvatelé Čachotína založili svůj hasičský sbor 25. ledna 1898.
První požár zaznamenaný požár v Čahotíně se udál v noci z 2. na 3. prosince 1863. Ve 12 hodin vypukl oheň v čp. 20 u majitele domu Jakuba Rychlého. Při velkém větru se vzòala vedlejší hospoda čp. 19 pak stavení čp. 18 v němž tenkrát kostelník přebýval a stavení č. 17 Matěje Staňka. Jelikož však skoro všechno slámou kryto bylo, vznikl požár tak rychle, že domovní čísla nejdéle ve čtvrt hodině v jednom plameni stály. Sousední škola čp. 16 včasným zásahem byla uchráněna. Žárem všechna skla popraskala.
Soutěž u příležitosti oslav výročí 90 let od založení hasičského sboru
- Kdy sbor zakoupil první stříkačku (ruční, motorovou), případně další techniku po roce 1960?
První stříkačka byla zakoupena 25. února 1898 za 830 zlatých. V této ceně bylo i 20 metrů hadic. K tomu bylo přikoupeno ještě 100 metrů hadic.
4. srpna 1935 na schůzi Obecního zastupitelstva byla se zástupcem firmy Smejkal ve Slatiňanech uzavřena objednávka motorové stříkačky za cenu 24 600 korun. Ručitelem za tuto částku se stala celá obec.
V říjnu 1983 byla zakoupena motorová stříkačka PS 12. - Kdy byla postavena hasičská zbrojnice, rok její rekonstruce.
První hasičská zbrojnice postavena v srpnu 1898 pod hřbitovní zdí. V roce 1926 postavena nová hasičská zbrojnice, která po provedených rekonstrukcích v letech 1978 až 1987 slouží i v současné době. - Podíl sboru na kulturním životě v obci od roku 1920 do roku 1945.
- 22. ledna 1928 – Věneček v hostinci u Machků
- 3. března 1929 – Divadelní představení – veselohra „Praha – Brno nasedat!“
- 1. února 1931 – Hasičský bál
- Únor 1934 – Hasičský bál
- 26. ledna 1936 – Divadelní představení hry „Hřích lesního Křikavy“
- 19. července 1936 – Členové sboru stáli čestnou stráž při otevření Kampeličky a odhalení Pomníku obětem I. světové války
- 6. března 1937 – Vatra na počest narozenin prezidenta republiky
- 14. března 1937 – Divadelní představení hry „Zemský ráj to napohled“
- 13. února 1938 – Hasičský bál
